1 - Jak vidím svoji matku

Napsal Roxina (») v sobotu 6. 7., přečteno: 43×
Zaujalo mě : eetgo.cz = eet zdarma a online



Mami:

Jsi obrovský sobec bez empatie, všechno vždy muselo být po Tvém. Názory druhých Tě nezajímají, na vše si vytváříš vlastní pohled, za kterým si následně zarputile stojíš. Myslíš, že jen Ty jsi dokonalá a ostatní ne?

Žiješ z vlastních domněnek a vnucuješ je druhým. Vytváříš si z nich celé fiktivní scénáře, přivoláváš si tím jen nepříjemné události, např. že Tě někdo ohrožuje či okrádá. Bezdůvodně jsi např. nařkla pána v obchodě, že Tě chtěl okrást, aniž se Tě jen dotkl. Nelíbil se Ti už od pohledu a nahlas jsi ho označila za zloděje. Jak se asi v tu chvíli on cítil?

Vynášíš soudy o lidech na základě jediného pohledu na ně (haló efekt). Nejraději bys druhé hned potrestala (jako své děti a partnery…). Stejným způsobem okamžitě kritizuješ zprávy v TV či články na internetu, vše musíš komentovat po svém. Chceš mít vlastní diskuzní fórum, kde bys mohla vnucovat své omezené názory druhým. Nemají i jiní lidé právo svobodně se vyjádřit?

Jsi neustále ovládána různými strachy. Vsugerováváš si nejrůznější nemoci - dříve Ti mizely šlachy a svaly na rukou, léčila ses s překyselením žaludku a nyní jsi přesvědčená, že máš červy. Často vyhledáváš lékařskou pomoc, ale když Ti doktor neřekne to, co chceš slyšet, tak mu nedůvěřuješ a neposlechneš jeho rady ani neaplikuješ naordinovanou léčbu. Kdo Tě tedy má vyléčit? Léčíš se sama? Čím, láskou?

Jsi přesvědčená, že Tě stále někdo okrádá. Obvinila jsi mě, když jsi nemohla najít svůj rodný list a zmlátila mě za to do krve. Po čase jsi ten rodný list samozřejmě našla, ale svalilas vinu na mě, že jsem Ti ho úmyslně schovala. Já přitom ani nevěděla, jak vypadal. Pak jsi začala podezřívat dělníky, co opravovali vnitřek domu v Poustevně, že Ti ukradli staré šperky a hodinky (které jsi samozřejmě později také našla). V bytě v Pardubicích i dodnes záhadně „mizí“ příbory, hrnce, konzervy ze špajzu apod. Tvůj závěr je, že tam chodí zloději, kteří si umí odemknout dveře a za sebou pak i zamknout. Svou „pravdu“ si nedáš nijak vymluvit. Když něco nemůžeš najít, automaticky to znamená, že u Tebe byli zloději? Ty jsi snad nikdy nic neztratila?

Nedůvěřuješ lidem a myslíš si, že proti Tobě všichni intrikaří. Stavíš na špatné zkušenosti s prvním manželem a obviňuješ každého z rodiny i z okolí, že proti Tobě nějak taktizují. Nejsi však Ty ten taktik a loutkař, který tahá za nitky?

Tvým útěkem od reality jsou počítačové hry (i v 70ti letech?!), např. simulátory života, kde vytváříš a ovládáš svou virtuální rodinu. Skutečné rodině jsi se odcizila. Mimo to jsi dříve hrála i násilné bojové hry (Street of Rage), při kterých jsi se „nabíjela“ a získanou negativní energii pak vypouštěla na mě (tehdy 8leté dítě). Co je Ti milejší – svět fantazie nebo realita?

Pořád si myslíš, že Ti Tví blízcí něco dluží. Jsi závislá na penězích a přesvědčená, že jedině Ty sama s nimi umíš hospodařit nejlépe. Dodnes vyčítáš svým vlastním dětem, že Ti údajně dluží peníze za nájem (Honza) nebo za životní pojištění (Jana). Přesnou hodnotu si dokážeš spočítat na haléře. Mně jsi nikdy nedávala kapesné, protože podle Tebe jsem na peníze neměla nárok, když jsem byla nezletilá. A když mi něco dal táta, vzala jsi mi to a ještě mě za to zmlátila. Peníze jsou Tvá největší radost? Kolik jich musíš mít, abys byla opravdu šťastná?

Jsi extrémní rasista a nenávidíš téměř všechny lidi. Do mě jsi tak vlila podobnou nenávist a vnucovala mi i svou víru ohledně mimozemšťanů. Dokážeš souznít s druhým jen tehdy, sdílí-li i dotyčná osoba Tvé názory. Nerespektuješ jinou verzi příběhu ani jiný úhel pohledu. Kdo je podle Tebe nadřazená rasa? Odsuzuješ sektářství, ale sama jej vytváříš - uvědomuješ si to?

Tvrdila jsi, žes byla svědkem fyzického násilí mezi Tvými rodiči. Oba dva se vzájemně napadali, neboť děda od jistého věku trpěl příznaky andropauzy. Vytvářel si domněnky o nevěře babičky, útočil na ni slovně i fyzicky a choval se nepříčetně. Nemáš tím náhodou násilí za běžnou věc v rodině? Proč jsi tohle zlo předávala dál všem dětem?

Fyzicky jsi mě týrala, ale své jednání (a jeho dopady) si dodnes vůbec neuvědomuješ. Jsi přesvědčená, že jsem si to zasloužila, protože jsem byla „zlobivé“ dítě. Pořád jsem zlobivá holka? A mí sourozenci? Jak by ses zachovala, kdyby jsme byli „hodné“ děti?

Nutila jsi mě lhát vlastnímu tátovi. Argumentovala jsi tím, že „on to nepochopí“, ať mu tedy některé věci raději vůbec neříkám. Jak to, že on nemá právo na pravdu?

Nedovolila jsi zapsat tátu Mikeše do mé rodného listu. Dodnes nevím, proč jste se rozešli, resp. se nikdy nevzali (byla to snad pomsta?). V mých 4 letech sis vzala Balcara, cizího člověka, kterého sis našla na inzerát. Abys tím naštvala mého tátu? Co jsi z takového jednání vlastně měla? Jak se asi táta tehdy cítil? Myslíš, že si to zasloužil?

Málem jsi skopla ze schodů mou babičku z tátovy strany, když se na mě (na mimino) přišla podívat. Copak Ti asi tahle babička kdy udělala?

Psycholožka, ke které jsem chodila v dospělosti, mi potvrdila, že máš zjevnou neléčenou psychózu. Zřejmě hysterie s paranoiou a možná mnohem více, každopádně už jsi měla být dávno v péči psychiatrů a zaléčená příslušnými prášky. Neměla jsi vůbec vychovávat děti, když ses neuměla ovládat.

Nedokážeš se uklidnit ani zpomalit, kolem Tebe stále musí být rušno. Celý den máš zapnutou televizi, k tomu ještě dva notebooky, na kterých si hraješ a sleduješ filmy. Bez zapnuté TV už ani neusneš. Neznáš klid duše? Myslíš, že v tom hluku ho někdy nalezneš? Jsi šťastná?

Ačkoli jsi spoustu let pracovala jako velmi dobrá a důsledná uklizečka, doma se obklopuješ spoustou nepotřebného harampádí, odpadem a prošlými potravinami (hnijící jablka, staré mléko, prošlé sýry apod.). Kupila jsi špinavé nádobí ve vaně, čímž jsi mě a bráchovi znemožňovala osobní hygienu a chytře nás tím donutila nádobí umýt místo Tebe. V Praze jsi měla vždy jednu místnost plnou haraburdí, do které ses několik let neodvážila ani vejít. Totéž se opakovalo v Poustevně, kam jsi nechala tento „odpad“ nastěhovat a zaplnila tím dobrou polovinu domu. I do bytu v Pardubicích jsi dala převést harampádí (navíc i stůl z Prahy, který v Poustevně zplesnivěl) - nacpalas ho do pokoje, který měl být „můj“. Ani po půl roce přemlouvání jsi na nic z toho nesáhla a nevyklidila to, této místnosti se dosud štítíš. Kam to asi povede? To chceš tak žít ve špíně, plísni a myších hovnech?

 

Syslíš si zásoby jídla, jako kdyby měla přijít světová válka. V akcích úmyslně nakupuješ zboží s krátkou trvanlivostí a v takovém množství, které sama nespotřebuješ. Navíc si pořizuješ i jídlo, které nikdy jíst nebudeš, protože ho neznáš (ale bylo v akci, tak proč by sis ho nekoupila, že?). Takhle se hospodaří? Jsi spořivá? Proč tak vyhazuješ své milované peníze za odpad?


Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad

Komentáře

Zobrazit: standardní | od aktivních | poslední příspěvky | všechno
Článek ještě nebyl okomentován.


Nový komentář

Téma:
Jméno:
Notif. e-mail *:
Komentář:
[*1*] [*2*] [*3*] [*4*] [*5*] [*6*] [*7*] [*8*] [*9*] [*10*] [*11*] [*12*] [*13*] [*14*] [*15*] [*16*] [*17*] [*18*] [*19*] [*20*] [*21*] [*22*] [*23*] [*24*] [*25*] [*26*] [*27*] [*28*] [*29*] [*30*] [*31*] [*32*] [*33*] [*34*] [*35*] [*36*] [*37*] [*38*] [*39*] [*40*] [*41*] [*42*] [*43*] [*44*] [*45*] [*46*] [*47*] [*48*] [*49*] [*50*]   [b] [obr]
Odpovězte prosím číslicemi: Součet čísel dvanáct a čtyři